Alkohol sice může být již od dob Sumerů metlou lidstva, málokdo ale ví, že i konzumace alkoholických nápojů, stejně jako většina lidských činností, přispívá k nárůstu CO2 v atmosféře. Jak praví starý řecký citát, „když popíjíme, starosti podřimují“. Tvoje uhlíková stopa však ne! Ta spolu s Tvojí hladinkou roste, bobtná, expanduje, prosperuje.
Abys ji zkrotil, stačí například vědět, že dát si 1 skleničku (2dcl) stáčeného vína je jedna z nejlepších alkoholových voleb – má totiž malou uhlíkovou stopu. Mluvíme-li v půllitrech, doporučujeme dát si pivo točené. Obecně druhá nejlepší volba zahrnuje právě víno stáčené a pivo lahvové. Prekérnější je to potom s vínem z láhve, to má velkou uhlíkovou stopu. No, a panáky jsou skoro uhlíková no-go-zóna/apokalypsa. Jediný panáček zanechá tak velkou stopu jako decinku vína z láhve.
Zcela jinak se uhlíková bilance vyvine, pokud budeme brát v úvahu obsah zkonzumovaného alkoholu. Obecně přijímaná rovnice, že půllitr piva = přibližně 2 dcl vína = 1 velký panák totiž znamená opačné pořadí – na stejné množství alkoholu má nejnižší stopu právě panák, o něco hůře je na tom víno stáčené a točené pivo. A teď pozor, lahvové víno má stopu skoro 2x vyšší a lahvové pivo více než 2,5 x vyšší (!) než víno točené.
Ať tak, či onak, je vždy lepší pít s (uhlíkovou) Mírou.
Ač se jedná o relativně malá množství uhlíku, litr piva z láhve má jen poloviční uhlíkovou stopu oproti litrové lahvi moku boha Dionýze. A pro klidné „uhlíkové svědomí“, ať už z pohledu celkového objemu alkoholických nápojů, nebo množství zkonzumovaného alkoholu, lze doporučit zlatou střední cestu s běžným točeným pivem. S tím na tom budete z pohledu uhlíkové stopy vždy docela dobře.